Atelier Tišnovka

Nově navržené území S3 je významné z toho důvodu, že vytváří jakési urbanistické pojítko mezi již navrženými zástavbovými oblastmi S4 a S5. Řešená plocha leží mezi větrolamem u vodojemů a mezi komunikační spojnicí mezi Hustopečemi a Starovicemi. Právě ulice Starovická sehrává v návrhu významnou roli. Proto jsou zde navrženy obytné domy s parterem, částečně věnovaným pro obchody a služby. Obytné domy jsou navrženy jako nízkopodlažní (3 - 4 patra), aby příliš nenarušily a nedominovaly horizont města a krajiny. Zvyšují také pestrost bydlení v nové zástavbě a svým uspořádáním, s parkem mezi nimi, zakládají také nové městské centrum v obytném prstenci okolo okraje města Hustopečí s vyšší urbanistickou hodnotou. Okolo bloků s bytovými domy jsou navrženy rodinné domy podél pravidelné sítě komunikací. Jsou zde umístěny jak volně stojící rodinné domy tak i dvojdomky. Bytové domy a rodinné domky uprostřed nové čtvrti jsou navrženy s rovnými střechami, na okraji, směrem do volné krajiny jsou pak navrženy volně stojící domky se sedlovými střechami. Při ulici Starovické je mezi starou a novou zástavbou navržen areál mateřské školky s potřebným zázemím venkovních prostor a hřišť, jako potřebné veřejné občanské vybavenosti nové obytné skupiny. Na opačné straně řešeného území, u stávajícího větrolamu, je pak navrženo sportoviště s drobnými hřišti, s objektem sportovního zázemí a drobného občerstvení. Významným kompozičním a městotvorným prvkem nové čtvrti je zeleň, která je navržena poměrně velkoryse, zvláště na veřejných plochách. Tři typy zeleně dotvářejí navrženou koncepci řešení. Izolační zeleň – větrolamy, chrání území před větry a erozemi z okolní krajiny. Navazují tak na přírodní útvary ve volné krajině a jasně oddělují zástavbu města od volné krajiny. Aleje a stromořadí jsou navrženy ve všech uličních prostorech. Na vnitřním náměstí jsou navrženy vyšší stromy ve dvou řadách. Stromy a vzrostlá zeleň spoluvytvářejí intimitu a prostorovou kulturu obytných částí a dává nové městské čtvrti charakter „zahradního města“. Vnitrobloková zeleň je tvořena jak na pozemcích bytových domů, tak na soukromých parcelách rodinných domů.

IDEA A KONCEPCE: Základní myšlenka návrhu vychází z vyhodnocení tohoto prostoru jako významné součásti historické struktury jádra města, ležící vně hradebního systému. Náměstí je prostřednictvím ulice Benešovy v prostorové vazbě s historickým jádrem a hlavním (Masarykovým) náměstím a vytváří tak „předsunutý“ prostor městského centra. V místě poškozené městské struktury na bývalém hradebním okruhu tak disponuje potenciálem tyto struktury alespoň částečně rehabilitovat. Proto jsme se snažili maximálně zdůraznit zachovalé kvality původního prostoru jednak akcentací jeho geometrie, jednak zdůrazněním jeho prostorových kvalit a sjednocením jeho v současnosti rozdělených částí. ŠIRŠÍ VZTAHY: Náměstí představuje vstupní předprostor do historické struktury města směrem ze západu. K historickému jádru se vztahuje již zmíněnou ulicí Benešovou a dále vazbou na ulici Matky Boží, která je však v současnosti přetnuta průrazem Hradební ulice, který zničil původní historickou strukturu. V návrhu se snažíme tyto vazby rehabilitovat, posílit a zdůraznit. PROSTOROVÉ ŘEŠENÍ: Prostorové řešení se snaží naplnit zmíněné koncepční záměry. Vnitřek náměstí je scelen způsobem dláždění a organizací zeleně po jeho obvodu tak, aby byl co nejvíce zdůrazněn a artikulován jeho základní geometrický tvar, a tím byl také jasně vyřčen jeho hlavní smysl a účel: náměstí a veřejný prostor, nikoliv pouze dopravní křižovatka, jak je tomu v současnosti. Do tohoto jednotného celku jsou dále vloženy dílčí části: snížený předprostor před Dělnickým domem, využívající sklon terénu a vymezený novými schodišťovými stupni, prostor s kašnou Almy Rosé na protilehlé straně, pěší komunikační část s chodníky po obvodu a vlastní dopravní část. Jako doplnění porušené urbanistické struktury navrhujeme dostavbu tří nároží: dvě na křížení Žižkova-Hradební a část proluky v ulici Fibichově.

Základní architektonická koncepce: Jedná se o celkovou stavební rekonstrukci včetně rekonstrukce veškerých instalací. Objekt, původně sloužící bance Union, od 50.tých let minulého století slouží pro potřeby Brněnského rozhlasu. Je rozhodně ku prospěchu, že budova, která je významným dokladem brněnského funkcionalizmu bude i nadále sloužit vrcholně kulturní funkci – Brněnskému rozhlasu, i s vědomím, že významné vnitřní prostory banky byly a zůstanou jinak členěny pro potřeby rozhlasových studií. Bude však zachován původní, cenný trezor v suterénu včetně původních dveří a příček. Objekt má 7 nadzemních a jedno podzemní užitné podlaží, které doplňují dvě technická podlaží na části střechy a v části druhého podzemního podlaží. Vstupní hala a schodiště budou rovněž očištěny a rekonstruovány, ale až v další etapě rekonstrukce. Jedná se o celkovou vnitřní rekonstrukci objektu, spočívající především ve vytvoření nových studií a modernizaci studií stávajících. Toto je spojeno s novými rozvody VZT a elektro, modernizací ÚT a akustickým zajištěním studií. Dále studie řeší novou organizaci provozu celé budovy ČRo s vytvořením prostorů pro archívy v suterénu a vrácení části prostorů v horním patře, ze závodní jídelny a kuchyně zřízené za komunistické éry, na původní kanceláře. Do fasády objektu nebude zasahováno. Stávající okna a mříže byly před nedávnem rekonstruovány, do oken byly vloženy skla Ditherm. Mříže nelze demontovat , bude v DPS navržena ochrana proti korozi, která bude realizována zevnitř objektu. Kamenná ostění, schody a parapety budou očištěny, kamenicky vyspraveny a parapety nově hydrofobizovány. Jelikož se jedná o jednu z nejvýznamnějších budov začínajícího brněnského funkcionalismu, budou všechny dochované řemeslné prvky interiéru pečlivě rekonstruovány a repasovány pod dohledem Národního památkového ústavu. V úrovni 6.patra je technické podlaží s půdou bez využití a technickou místností, kde není zřízeno trvalé ani dočasné pracovní místo, toto podlaží není považováno za užitné podlaží. V úrovni 2.podzemního podlaží je stávající výměníková stanice, kde není zřízeno trvalé ani dočasné pracovní místo, toto podlaží není považováno za užitné podlaží.

IDEA A KONCEPCE: Základní myšlenka návrhu vychází z vyhodnocení tohoto prostoru jako významné součásti historické struktury jádra města, ležící vně hradebního systému. Náměstí je prostřednictvím ulice Benešovy v prostorové vazbě s historickým jádrem a hlavním (Masarykovým) náměstím a vytváří tak „předsunutý“ prostor městského centra. V místě poškozené městské struktury na bývalém hradebním okruhu tak disponuje potenciálem tyto struktury alespoň částečně rehabilitovat. Proto jsme se snažili maximálně zdůraznit zachovalé kvality původního prostoru jednak akcentací jeho geometrie, jednak zdůrazněním jeho prostorových kvalit a sjednocením jeho v současnosti rozdělených částí. ŠIRŠÍ VZTAHY: Náměstí představuje vstupní předprostor do historické struktury města směrem ze západu. K historickému jádru se vztahuje již zmíněnou ulicí Benešovou a dále vazbou na ulici Matky Boží, která je však v současnosti přetnuta průrazem Hradební ulice, který zničil původní historickou strukturu. V návrhu se snažíme tyto vazby rehabilitovat, posílit a zdůraznit. PROSTOROVÉ ŘEŠENÍ: Prostorové řešení se snaží naplnit zmíněné koncepční záměry. Vnitřek náměstí je scelen způsobem dláždění a organizací zeleně po jeho obvodu tak, aby byl co nejvíce zdůrazněn a artikulován jeho základní geometrický tvar, a tím byl také jasně vyřčen jeho hlavní smysl a účel: náměstí a veřejný prostor, nikoliv pouze dopravní křižovatka, jak je tomu v současnosti. Do tohoto jednotného celku jsou dále vloženy dílčí části: snížený předprostor před Dělnickým domem, využívající sklon terénu a vymezený novými schodišťovými stupni, prostor s kašnou Almy Rosé na protilehlé straně, pěší komunikační část s chodníky po obvodu a vlastní dopravní část. Jako doplnění porušené urbanistické struktury navrhujeme dostavbu tří nároží: dvě na křížení Žižkova-Hradební a část proluky v ulici Fibichově.

Ceil – Linea, Zeile - řada, osada jejíž objekty jsou stavěny v řadě. Linka natažená od Měnínské brány směrem na východ k řece Svitavě. Překřížení druhou linkou nového bulváru. V místě křížení se nachází náměstí. Duchovní překlenutí města mezi novou kaplí Špitálkou a Bazilikou „Nanebevzetí Panny Marie“. Na jedné straně Staré Brno, na druhé straně Brno nové. Kaple jako identifikace s místem. Okolo kaple náměstí, okolo náměstí obytné bloky mezi obytnými bloky stromořadí. Pocit bezpečí, jistoty a klidu. Zastropení Koliště a vytvoření parku a městského korza. Dokončení brněnské Ringstrasse až ke starému nádraží.

Přístavba gymnázia je intervencí do stávajícího areálu školy, který se nalézá v budovách bývalého kapucínského kláštera v Třebíči - Jejkově. Nová budova nahradila jednopodlažní provizorní křídlo bývalých dílen z období totality. Urbanistické umístění vychází ze zásad uspořádání budov kláštera. Na jižní straně přístavba sleduje směr bývalé kvadratury, na severní straně vytváří vnitřní nádvoří pro relaxaci a oddych s návazností na venkovní učebnu. Dvoutraktové dispoziční schéma otvírá v 1.NP prosklené respirium do nádvoří, ve 2.NP je chodba orientována do otevřené terasy. Učebny a kabinety jsou řazeny dle konkrétních požadavků školy. Architektura je artikulována jako jednoduchý navazující archetypální tvar se soudobým výrazem a detaily. Konstrukce využívá kombinovaný systém nosných keramických stěn a železobetonových sloupů. Materiály - vápenocementová omítka, cembritové šablony, vymývané teraco, hliníková okna, skládaná rosická rula, šedě lakovaná ocel. V interierech je použito světlé broušené teraco, dubové parkety, dveře a průhledy do učeben jsou z javorového dřeva.

2. cena v soutěži I Základní myšlenkou návrhu je harmonizace všech prvků a rovin náměstí do ucelené architektonické, prostorové a materiálové syntézy, vytvářející jasně organizovaný a příjemný centrální prostor města. Středový prostor náměstí, určený spíše pro "setrvání "je jasně artikulován zapamatovatelným vzorem dlažby, obklopující,spíše "plynoucí"prostor po okraji náměstí je oddělen lemem historické dlažby a odlišen jemnou změnou barvy. Integrace zeleně zdůrazňuje enviromentální rovinu projektu.

1. Charakteristika území a polohy stavby: Navržená novostavba nového sportovně-společenského objektu se nachází na severní straně ostrožny Žlutého kopce, nad bývalou sjezdařskou dráhou. Přímo pod hranou ostrožny začíná lesopark Wilsonova lesa, který se prudce svažuje k Žabovřeskům a do údolí Svratky. Novostavba je navržena mezi severní křídlo biskupského gymnázia a drobnější, solitérní objekt rádia Prohlas. V současné době se na místě navržené stavby nachází asfaltová plocha dnes již nevyužívaného sportovního hřiště. 2. Architektonická koncepce: Novostavba je navržená jako jakási podnož stávajících objektů gymnázia (postaveného ve čtyřicátých letech minulého století podle návrhu architektů Oskara Pořízky a Jana Chomutovského) a neměla by z dálkových pohledů příliš přesahovat horizont lesa. Sportovně-společenský objekt by měl sloužit jako víceúčelové zařízení pro sport a kulturu, pro setkávání lidí napříč generacemi. Přes den bude sloužit převážně jako tělocvična pro potřeby gymnázia, ve večerní čas potom pro sportovní vyžití pro ostatní obyvatele města. Tělocvičnu bude také možno využívat jako kulturní sál s občerstvením ve vstupní hale a s návazností na venkovní amfiteátr. Ve variantě B, kde se počítá s využitím suterénu pod celým objektem, je zde navržen bowling, restaurace a malý, víceúčelový sál pro potřeby místních důchodců nebo jako divadelní, či hudební zkušebna. Malý sál v suterénu je samostatně přístupný, a jeho provoz není tudíž vázán na provoz ostatních částí objektu. Základním architektonickým prvkem je volná vyhlídková terasa v patře, umožňující výhledy na celou svrateckou nivu. Terasa je propojena s bočním schodištěm školy, které vede k výtvarným učebnám. Je obehnána sloupořadím a vybíhá na bok objektu, kde navazuje na vnitřní galerii a ochoz.

Základním impulsem pro projekt Cesty hrdelního práva bylo objevení základů historické šibenice na vyvýšenině nad Tišnovem pod kopcem Klucanina. Tým pod vedením pana Miloše Sysla a archeologa pana profesora Josefa Ungra posléze provedl základní archeologický průzkum, kdy byly nalezeny lidské ostatky a další artefakty, které se váží k tišnovské šibenici. Toto vše bylo pozoruhodným způsobem presentováno na několika přednáškách a výstavě v Muzeu města Tišnova. Obrovský zájem o tyto historické objevy (společně s odkrýváním i skutečných “právních případů“ končících popravou) vedl k myšlence turistického zpřístupnění a úpravě místa, kde stávala šibenice, spojené s její pietní prezentací. Zároveň s tím budou připomenuta místa, která se vázala k aktu útrpného práva a také k cestě odsouzencově, a to od radnice (kde bývala šatlava), okolo katovny (stínadla), dále, k již dávno zbourané kapli sv. Anny (kde došlo k rozloučení s tímto světem), a posléze do kopce lesem na šibeniční vrch, kde došlo ke konečné exekuci. Tato cesta bude lemována sedmi zastaveními smrtelných hříchů, které byly vyjmenovány papežem Řehořem Velikým v 6. století našeho letopočtu. Umístění těchto zastavení odpovídá z části místům, které se váží k tradici útrpného práva – radnice, stínadla, kaple sv. Anny a z části budou na místech, která jsou k tomu prostorově vhodná.

Park je koncipován ústřední prostor nové obytné čtvrti rodinných domů na jižním okraji města Hustopeče, která je právě nyní ve výstavbě. Je navržen tak, aby sloužil pro setkávání všech věkových kategorií místních obyvatel. Má jasně obdélníkový tvar s jasnou, podélnou osou, která vede po svažitém terénu, do kterého jsou vloženy tři terasy se zpevněným povrchem. Tyto terasy jsou propojeny schody a velkými stupni, sloužícími pro posezení. Po okraji jsou terasy propojeny rampami pro imobilní občany i pro děti na kolech, či koloběžkách. Navržená koncepce parku a zeleně reaguje na již vybudované inženýrské sítě a komunikace s parkováním. Střední, nástupní prostor parku je rovněž obdélníkového tvaru s mlatovým povrchem. Bude sloužit jako společenský prostor – pro setkávání obyvatel, pořádání oslav, hodů s výstavbou máje a amatérského pétanque. Nachází se zde také dřevěný altán s posezením a možností grilování. Na opačné straně jako altán je navrženo pítko. Horní prostor – terasa bude sloužit jako dětské hřiště s povrchem ze štěrkopísku, kačírku a mlatu. Spodní terasa je navržena jako víceúčelový prostor, rovněž s mlatovým povrchem, pro různé druhy dětských sportů - malý fotbal, atp. Může také sloužit pro pořádání venkovních kulturních akcí – divadla, koncerty. Tvoří jakýsi amfiteátr se stupni na sezení. Tyto tři zpevněné plochy přechází na obou koncích v rostlou – přírodní zeleň. Celý park je po obvodu, směrem do soukromých zahrad a k podélné komunikaci, obehnán zeleným, živým plotem na dřevěné podkonstrukci výšky min. 1800mm, který bude sloužit pro optické i hlukové odclonění parku od okolních zahrad. Směrem ke slepé ulici, Je navržen hlavní vstup do parku - dvoukřídlá kovaná brána, která bude sloužit nejen pro lidi, ale i pro vjezd obslužné techniky. Pro oddělení parku a komunikace je zde navržen živý, střižený plot v. 1000mm.

Celkovým cílem je vytvoření kompaktního města prorůstáním stávající a nové zástavby s vybudováním nového náměstí – centra, které by mělo urbanisticky vyvažovat stávající historické náměstí a město. Rozhodně by nemělo být cílem pouze další nabalování ulic a nové zástavby „cibulovým způsobem“ na rostlou strukturu, jak se to dělo dodnes. Tento způsob vede k vytvoření jakési bezbřehé periferie na okraji města. Velkou předností řešeného území a obecně města Hustopečí je jeho poloha u dálnice mezi Brnem a Břeclaví s velmi dobrou dosažitelností těchto měst s širokou nabídkou pracovních příležitostí. Další předností je umístění „na zelené louce“, které umožňuje postupnou výstavbu bez rušivých vlivů na stávající obyvatele. Navržené území je rozděleno na několik menších celků, z kterých vycházejí časové etapy nové výstavby a také postupné vypracování územních studií. První etapa řeší severozápadní oblast označenou jako S5 a S9 s doplněním o návrh nového náměstí s kaplí a také nového napojení na Brněnskou ulici. Na úvod zpracované územní studie bychom chtěli podotknout, že naším konečným cílem není pouze vypracování urbanistických studií, které s technokratickou jasností předepisují regulační zásady, ale hlavně kvalitní, konečná architektura nových objektů a čtvrtí. Ani sebelepší urbanistický koncept nepomůže, pokud samotní stavebníci nebudou usilovat o vysokou kvalitu a standard architektonický návrhů a staveb. Zde se musí k výstavbě přistupovat tak, že se nejedná o nějakou dostavbu okraje a periferie města, ale o vytváření svébytného „zahradního města“ se svoji vnitřní silou a kulturností v nejširším slova smyslu.

Na podzim roku 2014 proběhla celostátní architektonicky urbanistická soutěž s názvem „ Urbanistické řešení města Hustopeče – severozápad“. Soutěž řešila zástavbu rozsáhlého území - širokého pásu polností, hospodářských budov a starých sadů, obkružujícího město Hustopeče západním směrem mezi ulicí Brněnskou a ulicí směřující do Šakvic. Navržené území určené k nové zástavbě (vycházející z platného územního plánu) je plošně cca jednou třetinou k ploše stávajícího, rostlého města. Demograficky – nárůstem počtu obyvatel - však počítá s navýšením o cca 3000 obyvatel k nynějším si 5000 obyvatel . Z těchto poměrů celkem zřetelné vyplývá, že výstavba celého nového města není záležitostí jedné generace, ale že bude probíhat postupně, v řádech desítek let. Naplnění tak velkorysého konceptu bude nutně také v závislosti s postupným vytvářením širokého zázemí pro nové obyvatele – pracovních příležitostí, sociálních a obchodních služeb – mateřských škol, penziónů pro důchodce, kulturních a restauračních objektů , nákupního a administrativního centra a sportovních zařízení. Celkovým cílem je vytvoření kompaktního města prorůstáním stávající a nové zástavby s vybudováním nového náměstí – centra, které by mělo urbanisticky vyvažovat stávající historické náměstí a město. Rozhodně by nemělo být cílem pouze další nabalování ulic a nové zástavby „cibulovým způsobem“ na rostlou strukturu, jak se to dělo dodnes. Tento způsob vede k vytvoření jakési bezbřehé periferie na okraji města. Velkou předností řešeného území a obecně města Hustopečí je jeho poloha u dálnice mezi Brnem a Břeclaví s velmi dobrou dosažitelností těchto měst s širokou nabídkou pracovních příležitostí. Další předností je umístění „na zelené louce“, které umožňuje postupnou výstavbu bez rušivých vlivů na stávající obyvatele. Navržené území bylo rozdělena na několik menších celků , z kterých vycházejí časové etapy nové výstavby a také postupné vypracovávání územních studií. První etapa řeší severozápadní oblast označenou jako S5 a S9 s doplněním o návrh nového náměstí s kaplí a také nového napojení na Brněnskou ulici. Závěrem bychom chtěli podotknout, že naším konečným cílem není pouze vypracování urbanistických studií, které s technokratickou jasností předepisují regulační zásady, ale hlavně kvalitní, konečná architektura nových objektů a čtvrtí. Ani sebelepší urbanistický koncept nepomůže, pokud samotní stavebníci nebudou usilovat o vysokou kvalitu a standard architektonický návrhů a staveb. Zde se musí k výstavbě přistupovat tak, že se nejedná o nějakou dostavbu okraje a periferie města, ale o vytváření svébytného „zahradního města“ se svoji vnitřní silou a kulturností v nejširším slova smyslu.

Odměna v soutěži I Nový kostel se nachází v panelovém sídlišti, mezi jednoduchými kvádry panelových domů, na volné planině, dělené dvěma terénními zlomy. Pro stavbu kostela byl zvolen horní terénní zlom, který umožňuje přirozené oddělení části kostela a farního zázemí, a společenského sálu s přirozeným, přímým vstupem na terén.<br> Hlavní přístup do všech provozních celků je vytvořen nádvořím, obehnaným ambitem s patrovým ochozem. Ochoz s nádvořím bude také využíván pro potřeby alžbětinského divadla, bude vstupem na chór kostela a také na zelené střechy objektů, využitých jako alpinárium. Z nádvoří je hlavní vstup do centrální haly, z které jsou přístupny všechny požadované funkční části duchovního komplexu.Tyto mohou zároveň fungovat i odděleně s vlastními vstupy. Toto řešení umožňuje maximální variabilitu, takže např. učebna farní části může být využívána pro potřeby společenských akcí. Hala je dvoupatrová, se schodištěm a výtahem do 1.pp, kde se nachází společenský sál. Je otevřená do átria velkým proskleným otvorem, za kterým se nachází kamenná stěna s jemně tekoucí vodou po její ploše. V letních parních dnech bude ochlazovat prostor haly a umožní také přirozené příčné větrání prostor společenského sálu. Z haly je dále přístupná farní část s užitnými prostorami kanceláří, garáží, prádelny a dílny, a také část komunity salesiánů, obepínající átrium – rajský dvůr. Komunitní kaple je propojena se sákristií kostela. Hlavní funkční částí přístupné ze vstupní haly je kostel. Jedná se o jednoduchou kruhovou stavbu zastropenou mírnou klenbou, uprostřed se sanktusníkem propouštějícím světlo. Záměrem bylo vytvořit tradiční, symetrický prostor s půlkruhovým, zvýšeným kněžištěm a ochozem – chórem s varhanami. Typologicky je kostel spojením dvou evropských pilířů duchovní architektury. Antický racionální princip, projevující se pravidelným sloupořadím po obvodu vnitřního nádvoří a křesťanský princip sevřeného kontemplativního prostoru kruhového tvaru. Dvoupodlažní ochoz na okraji terénního zlomu bude působit jako antické propylaje, vtahující návštěvníka do centra duchovního kulturního a společenského dění. Kostel je navržen ve tvaru dvou půlkruhů, do sebe zasunutých, které do prostoru pouštějí boční světlo. Pronikání zkrytého světla je principem celého nasvícení kostela přičemž v prostoru presbytáře nám evokuje pronikání ducha svateho. Světlo bude dotvářet modulaci prostoru a bude podbarveno vitrážemi vsazenými do cenzur mezi pláty stěn. Objemná hmota kostela bude vyvážena úzkou, hranolovou zvonicí. Je umístěna na střední terénní plošině na ose kostela za presbytářem a bude jasnou dominantou ovládající celý prostor. Věž bude taktéž symbolizovat „seslání ducha svatého“.

Nový kostel se nachází v panelovém sídlišti, na okraji mezi jednoduchými kvádry panelových domů a lesem, svažujícím se ke smyčce konečné tramvaje. Pozemek pro nový kostel je ohraničena nedávno postaveným, duchovním centrem a prudkým svahem nad tratí tramvaje, porostlým hustým lesem. Kostel je tedy situován v zákrytu stávajícího objektu a přístup k němu je velmi omezen úzkým koridorem u severního štítu budovy. Pro zvětšení přístupového chodníku je proto navrženo odstranění betonové stěny ukrývající schodiště do suterénu a na střechu objektu.<br> Prostor za stávajícím duchovním centrem je rozdělen na část vnitřního, uzavřeného átria a vlastní kostel, který je umístěn na okraj pozemku částečně ponořen do hustého porostu nad tramvajovým tělesem. <br> Typologicky je kostel spojením dvou evropských pilířů duchovní architektury. Antický racionální princip, projevující se pravidelným sloupořadím po obvodu vnitřního átria a křesťanský princip sevřeného kontemplativního prostoru eliptického tvaru.<br> <br> Kostel je navržen ve tvaru dvou půlelips do sebe zasunutých, kdy vnější půlelipsa objímá druhou a vytváří dynamický obal zvedající se směrem k hlavnímu vstupu a vrcholící křížem. Druhá půlelipsa je nižší, obrácená do átria a je opatřena o vysunutou římsou. Do dvou cezur, vzniklých rozevřením vnější půlelipsy, jsou navrženy vstupy do kostela. Cezury budou také sloužit jako hlavní zdroj denního světla z východní a jižní strany. <br> Hlavní vstup do kostela je situován na severní straně a příchod k němu je lemován čtrnácti pilíři s vyobrazením křížové cesty. Přístup s křížovou cestou je jedním z ústředních duchovních motivů návrhu. Je navržen ve formě ambitu, zastřešen lehkou střechou, uzavírá vnitřní átrium a zakrývá také štít stávajícího objektu. Ztvárnění zastavení křížové cesty bude formou mozaiky.<br> Hlavní vstup do kostela je vytvořen rozevřením pláště kostela a vytvoření štěrbiny, do které bude pronikat východní slunce. Vstup je tvořen zádveřím s prostorem pro modlitbu, s průhledem na oltář, pro potřeby lidí, kteří se chtějí v průběhu dne pomodlit i při uzavření kostela. Nad vstupem je kůr s varhanami vysunutý do prostoru kostela. <br> Druhý vstup navazuje na vstupní osu stávajícího duchovního centra. Prosklenou, zastřešenou chodbou lemuje jižní stranu átria. <br> Átrium je s kostelem propojeno širokým portálem, situovaným na osu oltáře, umožňujícím, v případě velkých svátků, spojení prostoru kostela s venkovním prostorem átria. <br> Liturgický prostor je situován na kratší ose kostela, je zvednut o tři stupně a pocitově protažen umístěním venkovního arkýře. V tomto arkýři bude hlavní oltářní obraz - triptych osvětlený nepřímým osvětlením z boků a stropu vysunutého arkýře.<br> Kostel je navržen pro 300 sedících a cca 200 stojících lidí.

1. cena v soutěži I Návrh reaguje na urbanistickou koncepci založenou územním plánem města. Základní koncepční myšlenkou návrhu je vytvoření nové městské části, založené na rehabilitaci klasických městských hodnot a vlastností. Prostorové rozvržení je vystavěno na jasně a zřetelně definované půdorysné síti, která rozvíjí prověřený lokační princip, v Evropě dlouhodobě používaný. Jako tradiční městské hodnoty jsou definovány ulice a náměstí, a to v navazující hierarchii prostorů. Charakter nových částí se přizpůsobuje místnímu měřítku, se snahou spojit stávající zástavbu s nově navrženými částmi v jeden přirozený celek, jehož svorníkem je nové kulturně společenské centrum.

Stávající hřbitov v části obce Předklášteří, zvané Na Stráňově, je založen na vyvýšené ostrožně okolo hřbitovního kostela Nejsvětější trojice a obehnán a uzavřen hřbitovní zdí. Pozdně gotický a renesanční kostel postavený r. 1555 a přestavěný r. 1678 je chráněnou kulturní památkou. Úpravy hřbitova řešily dláždění a úpravy mlatových cest, vytvoření prostoru pro odpočinek s lavičkami a osazení nových výtokových objektů a úpravy zeleně. Spolu s kostelem je součástí hřbitova objekt bývalé barokní márnice, do které budou uloženy ostatky majitelů panství Schell – Wittinghofenů a bude upravena jako jejich zádušní kaple. Hřbitov je v současné době zcela zaplněn, a z tohoto důvodu byl za hřbitovní zdí postaven nový objekt kolumbária situovaný na severovýchodní straně ostrožny. Nové kolumbárium je eliptického tvaru a vytváří duchovní venkovní prostor, který má logickou vazbu na stávající hřbitov. Vychází z archetypálních tvarů používaných již od starověku pro duchovní stavby – např. anglické Stonehenge.

Soutěž: Cena nadace PROMĚNY 2013 Obnova Nábřeží řeky Loučné v Litomyšli

Nový kostel se nachází v panelovém sídlišti, na okraji mezi jednoduchými kvádry panelových domů a lesem, svažujícím se ke smyčce konečné tramvaje. Plocha pro nový kostel je ohraničena nedávno postaveným, duchovním centrem a prudkým svahem nad tratí tramvaje, porostlým hustým lesem.<br> Cílem návrhu je vytvoření jednoduchého objektu vloženého do zeleně, která ho obejme a pocitově vnikne i do vnitřního meziprostoru, mezi sloupořadím a pevnou hmotou kostela. Typologicky je kostel spojením dvou evropských pilířů duchovní architektury. Antický, racionální princip, projevující se pravidelným sloupořadím po obvodu objektu a <br> křesťanský vnitřní, sevřený kontemplativní prostor eliptického tvaru. Ambit mezi sloupořadím a pevnou hmotou kostela nemá pouze komunikační funkci, ale je zároveň duchovním prostorem vycházejícím z tradice poutních ambitů. Kvádr kostela vertikálně protíná kuželová zvonice s křížem jako znak a symbol duchovní podstaty objektu. Vnější, racionální obal a vnitřní organický tvar elipsy duchovního prostoru symbolizuje věčné napjetí mezi racionalitou vnějšího světa a vnitřní, duchovní podstatou lidského života. Opisuje také závěr života blahoslavené Marie Restituty, vnitřně silně zbožné řeholnice, uvězněné a posléze popravené totalitním, fašistickým režimem.

Obnova uličky pod Petrovem je založena na rehabilitaci historických a duchovních hodnot, obsažených v její stavební podstatě a skrytých v průběhu minulých let nedostatečnou údržbou a nevhodnými zásahy. Historie tohoto místa úzce souvisí s vývojem celé brněnské akropole a s jednotlivými etapami vývoje Katedrály, a rovněž i objektů vznikajících na východním svahu pod Petrovem. Z archivní dokumentace je zřejmé, že dnešní půdorysná stopa uličky (do nedávné minulosti bezejmenné, kolem roku 1348 označované jako „Sub Monte s.Petri“), se ve své podstatě shoduje s nejstarším známým půdorysem, pocházejícím z doby gotického rozvoje města. Hlavními myšlenkami rehabilitace je proto obnova zachovaných historických stavebních prvků a detailů, obnova dlažeb, povrchů a drobné architektury. Dalším podstatným krokem je myšlenka směřující k povýšení kulturně duchovního obsahu zákoutí osazením trojice kamenných pískovcových desek s texty významných brněnských básníků (Jana Zahradníčka, Ivana Blatného a Klementa Bochořáka), jejichž dílo i život se svým duchovním obsahem výrazně protíná s géniem loci místa. V prosinci r.2013 byla ulička pojmenována jménem Václava Havla.

Při současných úvahách nad smyslem poutní cesty by mohla být klíčová parafráze pojetí cesty amerického spisovatele Jacka Kerouaca z původního “cesta je cíl” na ”cesta má cíl”. V obrácení smyslu výroku o cestě se zrcadlí kontrast mezi moderním, “Kerouacovým”, pojetím cesty a významem dřívějším, např.barokním. Dnešní , moderní společnost se většinou pohybuje mezi dvěma tendencemi – buď dává přednost pouze „cestě“, což iniciuje bloudění v labyrintu světa, nebo tíhne pouze k rychlému dosažení „cíle“, což plodí „přímočaré“ jednání, bez hledání hlubších souvislostí. Cesta v sobě obsahuje směřování, tíhnutí a očekávání. Ta, která je odměřována lidským krokem a odehrává se v kulturní krajině, odkrývá nové výhledy pomalu, za to ale dlouze a hluboce. Obrazy krajiny přecházejí jeden do druhého plynule, ten co zaniká v sobě nese počátek a zrození následujícího, překvapivě jiného. Neustálé zanikání a vznikání rodí pohyb. Přecházení, střídání a překrývání stále nových obrazů krajiny, vytváří dramatický příběh, který, měřen lidským krokem, se stává příběhem niterným, zasahujícím lidskou duši. Toto drama přemáhá nehybnost, vytváří vnitřní děj a očekávání, jejichž svorníkem je Naděje, která je zdrojem a zřídlem lidského života. Ta však sama o sobě nestačí, je neohraničená. Pokud je však ukotvena v cíli, příběh dostává smysl. Křesťanská poutní cesta má svůj cíl a završení v Bohu, naděje se stává nadějí neotřesitelnou, ukotvenou v cíli nejvyšším, tam kde Život definitivně přemáhá Smrt. Mariánská poutní cesta na Velehrad spojuje Staré Město u Uherského Hradiště s Velehradem. Myšlenka na její vybudování má kořeny v období po návštěvě papeže Jana Pavla II. na Velehradě, kdy došlo k soustředěné snaze vrátit významnému poutnímu místu jeho význam a dále ho obohatit o současné výzvy.Oporu pro zvýraznění mariánské zbožnosti můžeme spatřovat,kromě vlastního zasvěcení baziliky,také v současnějších úvahách: může hrát roli sbližujícího prvku mezi světy východního a západního křesťanství či vstupní brány při obnově zbožnosti. Projekt řeší umístění a úpravy 20-ti zastavení poutní cesty, které lemují již vybudovanou cestu ze Starého Města na Velehrad. Poutní cesta začíná za železniční tratí u Starého Města a pokračuje dále údolní nivou potoka Salašky.V místech před Velehradem uhýbá do konventních luk a míří přímo na střed překvapivě odkryté,krásné siluety baziliky. V celém svém průběhu je cesta rytmizována celkem dvaceti zastaveními růžencové motlitby. Úvod představuje Radostný růženec.následuje Růženec světla,Bolestný a Slavný růženec. Každé zastavení symbolizuje jedno tajemství a je zpracováno sochařsky z božanovského pískovce, který byl zvolen pro jeho velkou trvanlivost a odolnost proti erozím.Tvar navazuje na tradice božích muk v české a moravské krajině - čtvercový dřík vynáší kvádr s textem a vyobrazením. Čas cesty je tak navrácen svému lidskému rozměru,je měřen krokem a modlitbou. Krajina,kterou cesta vede,dostává hlubší smysl. A poutní místo se opět stává očekávaným cílem,vyvrcholením úsilí cesty a soustředění modlitby.

Nová tělocvična komunikačně navazuje na chodbu stávajícího zadního křídla školy podél staré tělocvičny. Tělocvična je výškově osazena nad obslužný blok, zapuštěný do terénní terasy. Tento blok obsahuje šatny s příslušným sociálním zázemím, posilovnu, dvě cvičebny a technické zázemí. Půdorysná plocha tělocvičny umožňuje provozování sálových sportů: volejbal, basketbal, sálovou kopanou, badminton.<br> Architektura tělocvičny je lapidární, jednoduchým tvarováním odpovídá jednoduchosti funkce. Hmota ve tvaru kubusu je zapuštěna do terénu, rovná střecha koresponduje s reliéfem terénní terasy. Použitý materiál cihelného režného zdiva navazuje na stejný materiál použitý na fasádách navazujících stávajících školských budov od architekta Fischera. Ze zděného hranolu je „vysunuta“ vložená dřevěná konstrukce a vzniklým převýšením je vnitřní prostor „basilikálně“ prosvětlen shora. Hlavní nosnou konstrukci tvoří dřevěné lepené vazníky obdélníkového průřezu. Vazníky jsou příčně propojeny ztužujícími prvky a vytváří ucelený nosný systém „vložený“ do obalu, tvořícího nenosný obvodový plášť z porothermového zdiva a režných cihel. <br> Stávající pozemek je rozčleněn do čtyř terénních výškových úrovní, které svou gradací sledují svažitý profil pozemku. Návrh venkovních úprav je založen na scelení dvou úrovní, které jsou výškově nejméně rozdílné, tj. úrovně horního hřiště a úrovně bývalého sadu, který již není využíván. Vzniká tak velká plocha variabilního hřiště, které v součtu minimálně nahradí plochu dvou hřišť stávajících. Toto hřiště je možné využít jednak pro malou kopanou, jednak pro basketbal a volejbal, dle momentálních požadavků školy.

Dům Petrov č.3 na brněnské akropoli u katedrály sv. Petra a Pavla je původně domem choralistů a varhaníka z roku 1874, postaveným architektem Arnoldem na stavební podstatě předcházející gotické stavby, jejíž přesná datace však není známá. Šířky obvodových zdí i nálezy při stavebních pracích ve spodní části domu tento gotický původ potvrdily. Většina konstrukcí horních částí domu však je již novodobého původu z 19. století. Rekonstrukce objektu řeší změnu určení budovy, a to pro ubytování sester soudobého řádu „Misijní rodiny Donum Dei“. Hlavním cílem bylo zachovat a vyzdvihnout cenné prvky domu a spojit je s ostatními částmi a novou funkcí tak, aby byl vytvořen jednotný celek, avšak s čitelně vnímanými jednotlivými stavebními fázemi domu. Při odstraňování dodatečného násypu v místnosti, kde byla navržena kaple, byla objevena původní renesanční podlaha s částí cihelné dlažby. Celá místnost byla dokončena v intencích významného nálezu: dlažba byla doplněna replikami, bylo restaurováno pozdně gotické kamenné okno ve východní stěně kaple a provedeny speciální ručně hlazené „gotické“ vnitřní omítky. V okenních otvorech byly provedeny skleněné vitráže, navržené Lenkou Říčnou a zobrazující základní křesťanskou tematiku.

Řešení vzešlo z vítězného projektu ze soutěže na celkový architektonicko – urbanistický koncept Velehradu. Původní budova kláštera, pocházející z dvacátých let 20.století, byla nedostavěná a ukončená pouze slepým štítem a jednopodlažní přístavbou s rovnou střechou. Za dob totality sloužila budova různým účelům, přičemž největší poškození způsobilo její využití pro základní školu. Projekt řešil rekonstrukci a dostavbu staré budovy po opětovném návratu sester z míst nuceného pobytu mimo domovský klášter zpět na Velehrad. Přístavba hmotově doplňuje a ukončuje původní budovu, avšak soudobé tvarosloví zdůrazňuje dobu jejího vzniku. Vnitřní prostory jsou nově upraveny a aktualizovány tak, aby obsáhly soudobé potřeby řádu v nové situaci. Klíčovou roli při tom hraje znovuzřízení kaple, která byla obnovena na původním místě v centrálním poloze dispozice budovy. Hlavní téma, cyrilometodějská tradice, přitom odkazuje jednak ke kořenům řádu, ale také k cyrilometodějské úctě jako ke společnému průsečíku východního a západního křesťanství.

Koncept domu vzešel z urbanisticko - architektonické soutěže na řešení Velehradu. Novostavba školy je umístěna v těsné blízkosti jádra obce, v místě bývalého hospodářského zázemí cisterciáckého kláštera. Půdorysný tvar, připomínající část písmene H, je navržen tak, aby jeho stopa uzavřela torzovitý charakter stávajících hospodářských budov ( postupem času zrekonstruovaných) do jasně organizovaného prostoru. Vzniklo tak uzavřené nádvoří, navazující kompozičně na (v hierarchii nadřazený) prostor kolem baziliky a kláštera. Čelní křídlo obsahuje vstupní prostory, jídelnu se zázemím a odborné učebny s vedením školy. V křídle, umístěném u potoka Salaška, jsou umístěny kmenové učebny. Tělocvična tvoří samostatné vnitřní křídlo. Architektura domu je cíleně pojata jako „dotvářející“ prvek, který se účastní doplnění a uzavření stávajících narušených a nedostavěných prostorových struktur a urbanistických celků budov jádra Velehradu. Proto je pojata jako zděná, bíle omítnutá budova se sklonitou střechou, navazující tak na charakter sousedních budov bývalého hospodářského dvora. Lapidární a jednoduché komponování fasád usiluje o jistou neutrálnost výrazu a působení stavby jako „jednotlivého prvku z celku“.