Atelier Tišnovka

Popis funkčního řešení jednotlivých pater: PŘÍZEMÍ: Bude zachován stávající hlavní vstup z východní strany objektu. Hlavní vstup bude zvýrazněn předsazenou markýzou z dřevěných rámů, jdoucích za sebou, krytých bezpečnostním sklem, které se nebudou dotýkat fasády zámku. Za vstupem je navrženo zádveří z kterého budou přístupny další části dispozice přízemí – v pravé části informační centrum (ostraha zámku), v levé části vstup do knihovny. Přímo naproti vstupu se vchází do centrální části zámku s dvěmi souběžnými prostorami, zaklenutými valenou klenbou. Zde je navržena galerie – výstava obrazů místních malířů a výtvarníků a tudy bude i vstup na schodiště vedoucí do patra obecního úřadu. V zadní části, směrem do dvora, v současné novodobé přístavbě, bude instalován výtah do patra pro imobilní, či starší občany. V severním křídle, za informačním centrem je navržena místnost pro setkávání místních spolků. V další části severního křídla jsou navržena WC pro muže, ženy a imobilní občany. Dispoziční řešení respektuje požadavek investora, aby byly tyto hygienické místnosti přístupny z venku také stávajícím vstupem, pro možnost otevření v době probíhajících koncertů, či slavností konaných před stávajícím pódiem. V jižním křídle je, v návaznosti na knihovnu, či komunitní centrum, navržena kavárna (restaurace)s vlastním, obslužným, zázemím – výčepem a hygienickým zařízením. Kavárna by byla využívaná také pro místní spolky, má vlastní (stávající) vstup a je také přístupná z nádvoří zámku. PATRO: V patře je umístěn obecní úřad s obřadní síní a s nezbytným hygienickým zázemím. Kanceláře jsou umístěny ve východním- čelním křídle a obřadní síň v jižním křídle. . Místnost kanceláře starosty je v obou variantách navržena na stejném místě na jihovýchodním nároží zámku, kde se nalezly vzácné, historické, malby. Střední část zámku bude sloužit pro prezentaci historie zámku a Velkých Němčic – historické nálezy, veduty atp. PODKROVÍ: Využití podkroví bude v první řadě podřízeno zachování cenného krovu. Bude zde především instalováno technické zázemí zámku – místnost pro plynový kotel a vzduchotechniku. V prvotních návrzích bylo uvažováno pro využití pro místní spolky, či setkávání mládeže, ale to by předpokládalo celkem zásadní posílení nosnosti krovu nebo, s největší pravděpodobností, jeho výměnu, z důvodů zateplení střechy. Dále by to znamenalo úplné oddělení schodiště od prostor obecního úřadu z důvodu požárního řešení schodiště. Bude tedy nejlepším řešením ponechání podkroví jako půdy a zateplení spodních pater v úrovni stropu. Přístup na rovnou část střechy by byl omezen pouze pro údržbu. SUTERÉN: Původní prostory sklepů, s valenými klenbami, jsou nyní přístupny zvenčí poměrně prudkými schody s nízkou výškou vstupu. Bude zde muset dojít ke stavebním úpravám, aby stávající vstup odpovídal požadavkům na bezpečnost, Zvláště z důvodu plánovaného využití – pro vinný sklep. Variantně je navržen vstup pod stávajícím schodištěm do patra, ale sondy pod schodiště neprokázali, že by tam v historii nějaký vstup do sklepů byl. Sklepy budou využívány pro umístění a presentaci vinařů a různé ochutnávky místních vín. Bude zde rovněž umístěno pohotovostní WC. ŘEŠENÍ FASÁD: Původní členění fasád bylo zcela odstraněno po poslední přestavbě zámku pro účely školy, kdy byly též vyměněna okna za zdvojená, naprosto nevhodná pro charakter zámku Zůstala zachována pouze původní dvě kastlová okna, jedno v přízemí a jedno v patře. Nový návrh fasád vychází z SHP, kde jsou zaznamenány původní plány fasád z roku1862, 1915. Dále existuje původní fotodokumentace na dobových pohlednicích. Toto členění by bylo opět obnoveno. Byla zpracována variantní řešení návrhu fasád, zvláště s ohledem na členění nových, kastlových oken – jsou zaznamenány dvě historické podoby oken. Jedna vychází z klasicistního období s tradičním řešením členění poutců, druhá je z rekonstrukce začátkem 20.stol., kdy podoba oken měla spíše secesní ráz, se svislým členěním horního, ventilačního křídla (toto okno jako jediné zůstalo v patře zámku). Stávající, novodobá přístavba mezi křídly do dvora bude přeměněna do současného tvarosloví – budou instalovány prosklené výplně s velkými dvoukřídlými dveřmi, které propojí interiér s exteriérem. Prosklená stěna bude krytá dřevěným roštem.

Přístavba gymnázia je intervencí do stávajícího areálu školy, který se nalézá v budovách bývalého kapucínského kláštera v Třebíči - Jejkově. Nová budova nahradila jednopodlažní provizorní křídlo bývalých dílen z období totality. Urbanistické umístění vychází ze zásad uspořádání budov kláštera. Na jižní straně přístavba sleduje směr bývalé kvadratury, na severní straně vytváří vnitřní nádvoří pro relaxaci a oddych s návazností na venkovní učebnu. Dvoutraktové dispoziční schéma otvírá v 1.NP prosklené respirium do nádvoří, ve 2.NP je chodba orientována do otevřené terasy. Učebny a kabinety jsou řazeny dle konkrétních požadavků školy. Architektura je artikulována jako jednoduchý navazující archetypální tvar se soudobým výrazem a detaily. Konstrukce využívá kombinovaný systém nosných keramických stěn a železobetonových sloupů. Materiály - vápenocementová omítka, cembritové šablony, vymývané teraco, hliníková okna, skládaná rosická rula, šedě lakovaná ocel. V interierech je použito světlé broušené teraco, dubové parkety, dveře a průhledy do učeben jsou z javorového dřeva.

Nový kostel se nachází v panelovém sídlišti, na okraji mezi jednoduchými kvádry panelových domů a lesem, svažujícím se ke smyčce konečné tramvaje. Plocha pro nový kostel je ohraničena nedávno postaveným, duchovním centrem a prudkým svahem nad tratí tramvaje, porostlým hustým lesem.<br> Cílem návrhu je vytvoření jednoduchého objektu vloženého do zeleně, která ho obejme a pocitově vnikne i do vnitřního meziprostoru, mezi sloupořadím a pevnou hmotou kostela. Typologicky je kostel spojením dvou evropských pilířů duchovní architektury. Antický, racionální princip, projevující se pravidelným sloupořadím po obvodu objektu a <br> křesťanský vnitřní, sevřený kontemplativní prostor eliptického tvaru. Ambit mezi sloupořadím a pevnou hmotou kostela nemá pouze komunikační funkci, ale je zároveň duchovním prostorem vycházejícím z tradice poutních ambitů. Kvádr kostela vertikálně protíná kuželová zvonice s křížem jako znak a symbol duchovní podstaty objektu. Vnější, racionální obal a vnitřní organický tvar elipsy duchovního prostoru symbolizuje věčné napjetí mezi racionalitou vnějšího světa a vnitřní, duchovní podstatou lidského života. Opisuje také závěr života blahoslavené Marie Restituty, vnitřně silně zbožné řeholnice, uvězněné a posléze popravené totalitním, fašistickým režimem.

Bývalý mincmistrovský dům na rohu Panenské ulice a Rybného trhu (Dominikánské náměstí) zabíral téměř třetinu celkové plochy dnešního náměstí. Po asanaci historického objektu začátkem 20.stol. zůstalo pod povrchem náměstí sklepení s původním, raně gotickým zdivem a částečně porušenou klenbu s lunetami. Při provádění přístupové chodby do prostorů Nové radnice byla odhalena původní studna ze 13. století. Po rekonstrukci sklepa zde byla vytvořena expozice gotických fragmentů z kaple sv. Václava, která stála v minulosti na rohu Dominikánského nám. a ulice Veselé. Pro zpřístupnění veřejnosti bylo rozhodnuto řešit vstup do těchto míst vstupem přímo z ulice Panenské. Pro tento účel bylo využito šest sklepních prostorů, které se nachází pod Novou radnicí. Vzájemným propojením všech místností se sklepením domu mincmistrů vznikl zajímavý komplex sklepů dokumentující různé slohové etapy. Byla zde zřízena expozice mapující vývoj Dominikánského náměstí ve středověku, jako centra moravského a brněnského mincovnictví. Dále je zde dokumentována asanace významné gotické památky kaple sv.Václava, domu mincmistrů a cisterciáckého kláštera založeného Eliškou Rejčkou. Část sklepení je vybavena jako audiovizuální galerie pro prezentaci historie a současnosti města Brna.

Nová tělocvična komunikačně navazuje na chodbu stávajícího zadního křídla školy podél staré tělocvičny. Tělocvična je výškově osazena nad obslužný blok, zapuštěný do terénní terasy. Tento blok obsahuje šatny s příslušným sociálním zázemím, posilovnu, dvě cvičebny a technické zázemí. Půdorysná plocha tělocvičny umožňuje provozování sálových sportů: volejbal, basketbal, sálovou kopanou, badminton.<br> Architektura tělocvičny je lapidární, jednoduchým tvarováním odpovídá jednoduchosti funkce. Hmota ve tvaru kubusu je zapuštěna do terénu, rovná střecha koresponduje s reliéfem terénní terasy. Použitý materiál cihelného režného zdiva navazuje na stejný materiál použitý na fasádách navazujících stávajících školských budov od architekta Fischera. Ze zděného hranolu je „vysunuta“ vložená dřevěná konstrukce a vzniklým převýšením je vnitřní prostor „basilikálně“ prosvětlen shora. Hlavní nosnou konstrukci tvoří dřevěné lepené vazníky obdélníkového průřezu. Vazníky jsou příčně propojeny ztužujícími prvky a vytváří ucelený nosný systém „vložený“ do obalu, tvořícího nenosný obvodový plášť z porothermového zdiva a režných cihel. <br> Stávající pozemek je rozčleněn do čtyř terénních výškových úrovní, které svou gradací sledují svažitý profil pozemku. Návrh venkovních úprav je založen na scelení dvou úrovní, které jsou výškově nejméně rozdílné, tj. úrovně horního hřiště a úrovně bývalého sadu, který již není využíván. Vzniká tak velká plocha variabilního hřiště, které v součtu minimálně nahradí plochu dvou hřišť stávajících. Toto hřiště je možné využít jednak pro malou kopanou, jednak pro basketbal a volejbal, dle momentálních požadavků školy.

Původní objekt byl kvalitní historizující architekturou z přelomu 19. a 20. století. Jednalo se o zájezdní hostinec s bohatě zdobeným sálem, určeným k pořádání společenských akcí. Tento objekt byl v druhé polovině 20.století postupně devastován nevhodnými zásahy až do zcela nevyhovujícího stavu. Cílem projektu bylo vytvořit v této budově moderní kulturní komplex, splňující vysoké nároky na variabilitu. Centrum nabízející kulturní pořady, spolkovou činnost, společenské akce v kombinaci s možností využití restauračních a kavárenských zařízení, včetně využití parkového prostoru za budovou. Koncepce rekonstrukce hlavního sálu vychází z požadavku vytvořit univerzální prostor, umožňující pořádání široké palety kulturních akcí. Rozporuplná urbanistická a architektonická situace na pomezí města a periferie byla při hledání architektonického výrazu stavby zohledněna výškově akcentovanou dostavbou exponovaného nároží. Směrem do zahrady byl původní objekt dostavěn novou přístavbou, traktovanou pásovými okny a velkorysým otevřením foyeru pomocí prosklené stěny. Samotný historický objekt byl přestavěn v duchu citlivé rekonstrukce. Okolí bylo parkově upraveno s možností kulturního využití.

Dům Petrov č.3 na brněnské akropoli u katedrály sv. Petra a Pavla je původně domem choralistů a varhaníka z roku 1874, postaveným architektem Arnoldem na stavební podstatě předcházející gotické stavby, jejíž přesná datace však není známá. Šířky obvodových zdí i nálezy při stavebních pracích ve spodní části domu tento gotický původ potvrdily. Většina konstrukcí horních částí domu však je již novodobého původu z 19. století. Rekonstrukce objektu řeší změnu určení budovy, a to pro ubytování sester soudobého řádu „Misijní rodiny Donum Dei“. Hlavním cílem bylo zachovat a vyzdvihnout cenné prvky domu a spojit je s ostatními částmi a novou funkcí tak, aby byl vytvořen jednotný celek, avšak s čitelně vnímanými jednotlivými stavebními fázemi domu. Při odstraňování dodatečného násypu v místnosti, kde byla navržena kaple, byla objevena původní renesanční podlaha s částí cihelné dlažby. Celá místnost byla dokončena v intencích významného nálezu: dlažba byla doplněna replikami, bylo restaurováno pozdně gotické kamenné okno ve východní stěně kaple a provedeny speciální ručně hlazené „gotické“ vnitřní omítky. V okenních otvorech byly provedeny skleněné vitráže, navržené Lenkou Říčnou a zobrazující základní křesťanskou tematiku.

Řešení vzešlo z vítězného projektu ze soutěže na celkový architektonicko – urbanistický koncept Velehradu. Původní budova kláštera, pocházející z dvacátých let 20.století, byla nedostavěná a ukončená pouze slepým štítem a jednopodlažní přístavbou s rovnou střechou. Za dob totality sloužila budova různým účelům, přičemž největší poškození způsobilo její využití pro základní školu. Projekt řešil rekonstrukci a dostavbu staré budovy po opětovném návratu sester z míst nuceného pobytu mimo domovský klášter zpět na Velehrad. Přístavba hmotově doplňuje a ukončuje původní budovu, avšak soudobé tvarosloví zdůrazňuje dobu jejího vzniku. Vnitřní prostory jsou nově upraveny a aktualizovány tak, aby obsáhly soudobé potřeby řádu v nové situaci. Klíčovou roli při tom hraje znovuzřízení kaple, která byla obnovena na původním místě v centrálním poloze dispozice budovy. Hlavní téma, cyrilometodějská tradice, přitom odkazuje jednak ke kořenům řádu, ale také k cyrilometodějské úctě jako ke společnému průsečíku východního a západního křesťanství.

Koncept domu vzešel z urbanisticko - architektonické soutěže na řešení Velehradu. Novostavba školy je umístěna v těsné blízkosti jádra obce, v místě bývalého hospodářského zázemí cisterciáckého kláštera. Půdorysný tvar, připomínající část písmene H, je navržen tak, aby jeho stopa uzavřela torzovitý charakter stávajících hospodářských budov ( postupem času zrekonstruovaných) do jasně organizovaného prostoru. Vzniklo tak uzavřené nádvoří, navazující kompozičně na (v hierarchii nadřazený) prostor kolem baziliky a kláštera. Čelní křídlo obsahuje vstupní prostory, jídelnu se zázemím a odborné učebny s vedením školy. V křídle, umístěném u potoka Salaška, jsou umístěny kmenové učebny. Tělocvična tvoří samostatné vnitřní křídlo. Architektura domu je cíleně pojata jako „dotvářející“ prvek, který se účastní doplnění a uzavření stávajících narušených a nedostavěných prostorových struktur a urbanistických celků budov jádra Velehradu. Proto je pojata jako zděná, bíle omítnutá budova se sklonitou střechou, navazující tak na charakter sousedních budov bývalého hospodářského dvora. Lapidární a jednoduché komponování fasád usiluje o jistou neutrálnost výrazu a působení stavby jako „jednotlivého prvku z celku“.