Atelier Tišnovka

Základní architektonická koncepce: Jedná se o celkovou stavební rekonstrukci včetně rekonstrukce veškerých instalací. Objekt, původně sloužící bance Union, od 50.tých let minulého století slouží pro potřeby Brněnského rozhlasu. Je rozhodně ku prospěchu, že budova, která je významným dokladem brněnského funkcionalizmu bude i nadále sloužit vrcholně kulturní funkci – Brněnskému rozhlasu, i s vědomím, že významné vnitřní prostory banky byly a zůstanou jinak členěny pro potřeby rozhlasových studií. Bude však zachován původní, cenný trezor v suterénu včetně původních dveří a příček. Objekt má 7 nadzemních a jedno podzemní užitné podlaží, které doplňují dvě technická podlaží na části střechy a v části druhého podzemního podlaží. Vstupní hala a schodiště budou rovněž očištěny a rekonstruovány, ale až v další etapě rekonstrukce. Jedná se o celkovou vnitřní rekonstrukci objektu, spočívající především ve vytvoření nových studií a modernizaci studií stávajících. Toto je spojeno s novými rozvody VZT a elektro, modernizací ÚT a akustickým zajištěním studií. Dále studie řeší novou organizaci provozu celé budovy ČRo s vytvořením prostorů pro archívy v suterénu a vrácení části prostorů v horním patře, ze závodní jídelny a kuchyně zřízené za komunistické éry, na původní kanceláře. Do fasády objektu nebude zasahováno. Stávající okna a mříže byly před nedávnem rekonstruovány, do oken byly vloženy skla Ditherm. Mříže nelze demontovat , bude v DPS navržena ochrana proti korozi, která bude realizována zevnitř objektu. Kamenná ostění, schody a parapety budou očištěny, kamenicky vyspraveny a parapety nově hydrofobizovány. Jelikož se jedná o jednu z nejvýznamnějších budov začínajícího brněnského funkcionalismu, budou všechny dochované řemeslné prvky interiéru pečlivě rekonstruovány a repasovány pod dohledem Národního památkového ústavu. V úrovni 6.patra je technické podlaží s půdou bez využití a technickou místností, kde není zřízeno trvalé ani dočasné pracovní místo, toto podlaží není považováno za užitné podlaží. V úrovni 2.podzemního podlaží je stávající výměníková stanice, kde není zřízeno trvalé ani dočasné pracovní místo, toto podlaží není považováno za užitné podlaží.

Přístavba gymnázia je intervencí do stávajícího areálu školy, který se nalézá v budovách bývalého kapucínského kláštera v Třebíči - Jejkově. Nová budova nahradila jednopodlažní provizorní křídlo bývalých dílen z období totality. Urbanistické umístění vychází ze zásad uspořádání budov kláštera. Na jižní straně přístavba sleduje směr bývalé kvadratury, na severní straně vytváří vnitřní nádvoří pro relaxaci a oddych s návazností na venkovní učebnu. Dvoutraktové dispoziční schéma otvírá v 1.NP prosklené respirium do nádvoří, ve 2.NP je chodba orientována do otevřené terasy. Učebny a kabinety jsou řazeny dle konkrétních požadavků školy. Architektura je artikulována jako jednoduchý navazující archetypální tvar se soudobým výrazem a detaily. Konstrukce využívá kombinovaný systém nosných keramických stěn a železobetonových sloupů. Materiály - vápenocementová omítka, cembritové šablony, vymývané teraco, hliníková okna, skládaná rosická rula, šedě lakovaná ocel. V interierech je použito světlé broušené teraco, dubové parkety, dveře a průhledy do učeben jsou z javorového dřeva.

Dům Petrov č.3 na brněnské akropoli u katedrály sv. Petra a Pavla je původně domem choralistů a varhaníka z roku 1874, postaveným architektem Arnoldem na stavební podstatě předcházející gotické stavby, jejíž přesná datace však není známá. Šířky obvodových zdí i nálezy při stavebních pracích ve spodní části domu tento gotický původ potvrdily. Většina konstrukcí horních částí domu však je již novodobého původu z 19. století. Rekonstrukce objektu řeší změnu určení budovy, a to pro ubytování sester soudobého řádu „Misijní rodiny Donum Dei“. Hlavním cílem bylo zachovat a vyzdvihnout cenné prvky domu a spojit je s ostatními částmi a novou funkcí tak, aby byl vytvořen jednotný celek, avšak s čitelně vnímanými jednotlivými stavebními fázemi domu. Při odstraňování dodatečného násypu v místnosti, kde byla navržena kaple, byla objevena původní renesanční podlaha s částí cihelné dlažby. Celá místnost byla dokončena v intencích významného nálezu: dlažba byla doplněna replikami, bylo restaurováno pozdně gotické kamenné okno ve východní stěně kaple a provedeny speciální ručně hlazené „gotické“ vnitřní omítky. V okenních otvorech byly provedeny skleněné vitráže, navržené Lenkou Říčnou a zobrazující základní křesťanskou tematiku.

Řešení vzešlo z vítězného projektu ze soutěže na celkový architektonicko – urbanistický koncept Velehradu. Původní budova kláštera, pocházející z dvacátých let 20.století, byla nedostavěná a ukončená pouze slepým štítem a jednopodlažní přístavbou s rovnou střechou. Za dob totality sloužila budova různým účelům, přičemž největší poškození způsobilo její využití pro základní školu. Projekt řešil rekonstrukci a dostavbu staré budovy po opětovném návratu sester z míst nuceného pobytu mimo domovský klášter zpět na Velehrad. Přístavba hmotově doplňuje a ukončuje původní budovu, avšak soudobé tvarosloví zdůrazňuje dobu jejího vzniku. Vnitřní prostory jsou nově upraveny a aktualizovány tak, aby obsáhly soudobé potřeby řádu v nové situaci. Klíčovou roli při tom hraje znovuzřízení kaple, která byla obnovena na původním místě v centrálním poloze dispozice budovy. Hlavní téma, cyrilometodějská tradice, přitom odkazuje jednak ke kořenům řádu, ale také k cyrilometodějské úctě jako ke společnému průsečíku východního a západního křesťanství.

Koncept domu vzešel z urbanisticko - architektonické soutěže na řešení Velehradu. Novostavba školy je umístěna v těsné blízkosti jádra obce, v místě bývalého hospodářského zázemí cisterciáckého kláštera. Půdorysný tvar, připomínající část písmene H, je navržen tak, aby jeho stopa uzavřela torzovitý charakter stávajících hospodářských budov ( postupem času zrekonstruovaných) do jasně organizovaného prostoru. Vzniklo tak uzavřené nádvoří, navazující kompozičně na (v hierarchii nadřazený) prostor kolem baziliky a kláštera. Čelní křídlo obsahuje vstupní prostory, jídelnu se zázemím a odborné učebny s vedením školy. V křídle, umístěném u potoka Salaška, jsou umístěny kmenové učebny. Tělocvična tvoří samostatné vnitřní křídlo. Architektura domu je cíleně pojata jako „dotvářející“ prvek, který se účastní doplnění a uzavření stávajících narušených a nedostavěných prostorových struktur a urbanistických celků budov jádra Velehradu. Proto je pojata jako zděná, bíle omítnutá budova se sklonitou střechou, navazující tak na charakter sousedních budov bývalého hospodářského dvora. Lapidární a jednoduché komponování fasád usiluje o jistou neutrálnost výrazu a působení stavby jako „jednotlivého prvku z celku“.